Salerno - 7 dní

Den 1: Salerno (0.00 NM)

Připlutí do Salerna je jako přijít na večírek o hodinu dřív. Všechno je v klidu, připravené, ale ta pravá mela teprve přijde. Než jsme převzali loď, vrhnul jsem se do historického centra. Uličky tak úzké, že byste si mohli podat sůl se sousedem z protějšího okna, a kostel na každém rohu. Zjistil jsem, že tu byla první lékařská fakulta na světě. Asi už tehdy tušili, že po týdnu italské stravy a vína bude potřeba nějaký ten doktor.

Oběd byl přesně takový, jaký si představujete. Těstoviny, mořské plody, olivový olej, který by mohl vzkřísit i mrtvého, a k tomu sýry, co voní tak, že by zahanbily i francouzskou delegaci. Večer jsme se prošli po promenádě Trieste, koukali na moře a psychicky se připravovali na to, že tohle bude na týden náš domov. Žádný stres, žádné maily. Jen slunce, vítr a občasná hádka o to, kdo bude mýt nádobí.

Den 2: Salerno - Sorrento (19.00 NM)

Ráno jsme konečně odrazili lana. Ten pocit, když motor zaburácí a přístav se začne vzdalovat, je k nezaplacení. Kurz: Sorrento. Plavba podél pobřeží je jako listovat v nejdražším katalogu na dovolenou. Skály padající do moře, vily boháčů přilepené na útesech a barva vody tak kýčovitě modrá, až je to podezřelé.
Přistáli jsme v Marina Grande v Sorrentu a hned bylo jasné, že jsme v jiném světě. Corso Italia je jedna velká přehlídka módy a butiků. Po chvíli nakupování (rozuměj koukání do výloh) přišel čas na místní specialitu – limoncello. Přátelé, to není jen likér. To je tekuté slunce, lék, dezert i palivo do rakety v jednom. Po dvou panácích jsem byl připravený smlouvat o ceně i v kostele. Prošli jsme si staré město a já si říkal, jestli je vůbec možné, aby jedno místo mělo tolik krásy na metru čtverečním.

Den 3: Sorrento - Procida (18.00 NM)

Zatímco Capri a Ischia jsou ty slavné sestry, co chodí na všechny večírky, Procida je ta tichá, trochu přehlížená Popelka, která je ale ve skutečnosti nejkrásnější. Plavba ze Sorrenta byla krátká a my zakotvili v Marina Chiaiolella. A pak to přišlo.

Procida je exploze barev. Malé rybářské domky v pastelových barvách jsou nalepené na sobě jako kostky lega a tvoří neuvěřitelnou scenérii. Žádné davy, žádné luxusní butiky. Jen klid, autentická atmosféra a úzké uličky, kde se sotva vyhnete kočce. Většinu dne jsme strávili jako správní povaleči na pláži Pozzo Vecchio, kde se prý točil film Pošťák. Nevím, jestli jsem tam potkal nějakou filmovou hvězdu, ale ta pláž hrála rozhodně hlavní roli.

Den 4: Procida - Ischia (5.00 NM)

Z barevné pohádky jsme se přesunuli na ostrov, který si občas trochu odfrkne sírou. Ischia je vulkanického původu a je to na ní znát. Plavba kolem ostrova byla parádní. Písečné pláže střídaly skalnaté útesy a my jsme si připadali jako objevitelé.

Hlavní atrakcí jsou tu ale termální prameny. Představte si to: celý den se houpete na vlnách a pak se naložíte do horké, léčivé vody. Je to jako restartovat celé tělo. Cítil jsem se jako znovuzrozený římský senátor. Když jsme byli dostatečně vyrelaxovaní, vydali jsme se na malou kulturní vložku do místních muzeí a kostelů. Den jsme zakončili ve velkém stylu – návštěvou místního vinařství. Protože co je lepšího než se po horké koupeli zchladit sklenkou vychlazeného bílého?

Den 5: Ischia - Capri (18.00 NM)

A je to tady. Den, na který se všichni těší a kterého se zároveň trochu bojí. Capri. Ostrov, kde se potkávají milionáři, influenceři a my, co jsme si na to šetřili celý rok. Už jen připlutí do Marina Grande je zážitek. Kolem vás proplouvají jachty velikosti menšího paneláku a na břehu se to hemží lidmi, co vypadají, jako by právě slezli z obálky časopisu.

Plavba kolem ostrova je povinnost. Ikonické skály Faraglioni trčící z moře jsou ještě majestátnější než na fotkách. A pak je tu Modrá jeskyně (Grotta Azzurra), kam se dostanete jen na malé lodičce a musíte se pořádně skrčit. Uvnitř je tma a najednou… bum. Voda září tak neskutečně modře, jako by ji někdo podsvítil LEDkami.

Na souši je to pak jiná liga. Půjčili jsme si skútr a proháněli se úzkými silničkami s větrem ve vlasech. Ceny v restauracích jsou sice na úrovni menší hypotéky, ale ten výhled za to stojí. Peněženka sice pláče, ale oči se smějí. A ten pocit, když si na Piazzettě dáváte espresso a hrajete hru "Hádej, kdo je celebrita a kdo jen německý turista v sandálech", je k nezaplacení.

Den 6: Capri - Amalfi (17.00 NM)

Po nablýskaném Capri jsme zamířili k pobřeží, kterému se přezdívá božské. A nelhali. Amalfi je přesně takové, jaké ho znáte z fotek, jen tisíckrát hezčí. Městečko je doslova vklíněné do skalní rokle a domy šplhají po útesech vzhůru, jako by se bály, že spadnou do moře.

Není divu, že je to celé pod ochranou UNESCO. Katedrála svatého Ondřeje na hlavním náměstí je architektonický klenot, který míchá arabský a normanský styl. Proplétali jsme se bílými uličkami, kupovali nesmyslné suvenýry a samozřejmě si dali další limoncello. Protože proč ne.

Odpoledne jsme utekli davům do sousedního Atrani a pak si dali malý výšlap Údolím mlýnů. Citronové háje, staré papírny a božský klid. To byl balzám na duši po tom blázinci na Capri.

Den 7: Amalfi - Salerno (8.00 NM)

Poslední den. Vstali jsme brzy, abychom si užili poslední plavbu. Slunce pomalu vycházelo nad pobřežím a my jsme mlčky sledovali tu nádheru. Je to zvláštní pocit, vracet se zpátky do přístavu. Směsice smutku, že to končí, a vděčnosti, že jsme to mohli zažít.

V Salernu jsme měli ještě chvíli čas na poslední procházku, poslední italskou zmrzlinu a poslední hluboký nádech slaného vzduchu. Pak už jen cesta na letiště a návrat do reality.